Kvůli prudkému pohybu, který nastal, když mi pronásledovatel cuknul za zápěstí, jsem se svalila do sněhu a cítila, jak jsem uvězněna na zemi. Nebyla jsem schopna pořádně vnímat, kdo mě drží, přesto jsem se kvůli nepolevující panice stále zmítala a snažila se vyprostit ze železného sevření. Nějaký hlas v hlavě mi radil, že to nemá cenu a já se pouze zbytečně vysiluji, přesto mi panika nedovolila tento hlas poslechnout.
„Aranis, uklidni se, to jsem jen já, Miri." začal ke mně pronásledovatel promlouvat. Moje hlava zaplavená panikou slova vnímala, přesto jsem je nebyla schopna zpracovat, proto jsem se nepřestala zmítat v jeho sevření. Stále jsem slyšela, jak ke mně dotyčný mluví a já se začala pomalu uklidňovat. Začínala jsem postupně vnímat a zklidňovat se, až jsem si plně uvědomila, kdo mě drží. Chvíli jsme se na sebe dívali a ani jeden nepromluvil. Poté jsem se mu vrhnula do náruče kvůli štěstí a uvědomění si, že na Zemi konečně nejsem sama. Samozřejmě jsem byla také ráda za to, že je Miri v pořádku.
Hned co jsme se posbírali ze země, vydali jsme se znovu na cestu. Sice podle Miriho již nehrozilo nebezpečí, přesto jsem nechtěla nic zanedbat a museli jsme se přinejmenším dostat do nějakého města.. Po cestě jsem Mirimu vyprávěla o všem, co se mi na Zemi přihodilo. Miri pouze tiše poslouchal a v ničem mě nepřerušoval. Dokonce i poté, co jsem dovyprávěla, se mezi námi rozhostilo ticho a ani jeden nic neřekl. Sice jsem nechtěla, aby mě začal litovat nebo něco takového, přesto jsem nesnesla, aby byl celou dobu potichu. Proto jsem hrobové ticho, které mezi námi vládlo, přerušila otázkou, která mě také již nějakou dobu zajímala: „A co tady děláš? Co se stalo, že ses taky dostal na Zemi?"
Miri mi věnoval dlouhý, zkoumavý pohled a poté se pustil do vypravování: Poté, co tě shodili z nebe, začal jsem hledat cestu, jak bych se mohl nepozorovan�� dostat na Zemi, abych tě mohl zachránit. Po měsíci jsem konečně cestu našel a úspěšně se dostal na Zemi, ale nevěděl jsem, jak bych tě měl najít. Několik dní jsem jenom bloumal krajem a hledal nějakou stopu, podle které bych tě mohl najít. Až jednoho dne jsem měl pocit, jakoby mě někdo začal vést a já věděl kam jít. Nevím jak to popsat, byl to spíš pocit nebo šestý smysl, než cokoli jiného. Každopádně jsem se za tebou chtěl vydat, ale moje plány mi překazilo počasí. Byl jsem v místě, kde napadlo hodně sněhu, a já se nemohl dostat z místa, protože všechno bylo zapadané a neměl jsem ani peníze, abych si koupil nějaké oblečení. Takže jsem si našel práci v místě, kde jsem se nacházel. Vydělal jsem si dostatek peněz na to, abych si mohl koupit teplé oblečení. Když jsem ho měl, znovu jsem se za tebou vydal, ale ty ses začala pohybovat dál od místa, kde jsi přebývala. Dostal jsem strach, že se ti něco stalo a kvůli tomu, že jsem se tak zdržel, tě už nezachráním. Proto jsem urychleně všechno opustil a vydal se za tebou. Jsem opravdu rád, že se mi podařilo tě najít."
Po jeho vypravování se mezi námi rozhostilo ticho. Oba jsme nejspíš přemýšleli nad tím, co jsme se jeden od druhého dozvěděli. Byla jsem vážně dojatá, že pro mě Miri tohle všechno podstoupil a o to více jsem se styděla za to, že jsem celou dobu nic nedělala pro to, abych se také dostala dál v mém původním plánu. „A co jsi..." chtěla jsem se ještě poptat na pár věcí, které mě zajímaly o průchodu do nebe, když jsem zakopla o nějakou věc, nejspíše o kořen stromu, který byl ukrytý pod vrstvou sněhu. Protože jsem to nečekala, s němým výkřikem jsem spadla do hlubokého sněhu. Měla jsem štěstí, že sněhová pokrývka byla dostatečně hluboká na to, abych se nijak nezranila. Na druhou stranu, jsem se právě kvůli její hloubce nemohla dostat zpátky na nohy. Pokaždé, když jsem se pokusila z mého sněhového vězení dostat, zapadla jsem ještě hlouběji. Při mém posledním pokusu jsem spadla hlavou napřed do sněhu a hned poté jsem uslyšela Miriho dlouho zadržovaný smích. S velkou námahou jsem hlavu ze sněhu vytáhla a vražedně se na něj podívala.
Protože jsem stále byla v hlubokém sněhu a věděla jsem, že sama se z něj nedostanu, musela jsem počkat, až se Miri uklidní dostatečně na to, aby mi mohl pomoci. Mezitím jsem uraženě ležela ve sněhu a Miriho stále propalovala pohledem a tím mu jasně dávala najevo, že stále čekám na jeho záchranu. Miri, když si konečně uvědomil můj pohled, snažil se co nejvíce uklidnit a vydal se ke mně. K mé radosti pod sněhem nebyl ukrytý pouze jeden kořen stromu a proto Miri také zakopnul. Nejdříve se zdálo, že to vychytá a do sněhové pokrývky nepadne, poté ho jeho rovnováha zradila a poroučel se za mnou. Právě byla řada na mně, abych se mu začala smát.
Celí promočení, přesto s dobrou náladou jsme se s velkým úsilím vymotali ze sněhu. Sníh, který se na nás ještě nerozpustil, jsme ze sebe vytřepali a pokračovali znovu v cestě. Při tom jsme si začali dávat velký pozor na všechny zrádné kořeny, které by nás chtěli zpomalit v naší cestě za teplem. Nakonec jsme se rozhodli dojít k městu, kde pracoval Miri, abychom prozatím měli nějaké útočiště. Miri souhlasil s mým nápadem naučit se bojovat. Dokonce nadšeně přišel s myšlenkou, že se ke mně přidá. Po zbytek dne jsme plánovali všechny naše budoucí kroky. Nejvíce jsme se soustředili na naše přepadení nebe, přesto jsme nezapomínali na to, že náš úspěch bude především záviset na tom, jak moc se budeme věnovat bojové přípravě.
Hned další den k večeru jsme dorazili do města, kde Miri přebýval. Cestou jsem se dozvěděla, že se jmenuje Grard. Rozhodli jsme se přenocovat v hostinci, ve kterém Miri pracoval. Když jsme vešli dovnitř, všichni se k němu nahrnuli a sd��lovali mu všechny svoje obavy, které o něho měli. Já se zmohla pouze na to stát dál od nich a přemýšlet o tom, že bych mohla mít s Kiirim a ostatními obyvateli městečka mít stejný vztah, kdyby o mě nevěděli, že jsem anděl.
Když se Mirimu podařilo vymotat ze všech lidí, kteří se k němu nahrnuli, zamluvil nám pokoj a pomalu mě k němu začal strkat. V pokoji bylo teplo a útulno a to mi ke štěstí stačilo. S Mirim jsme se rozhodli, že dnes již půjdeme spát, protože jsme byli po dlouhé cestě unavení a hned zítra ráno začneme hledat někoho, kdo by nás naučil se zbraněmi.