Chtěla jsem spát, ale moje rozvířené myšlenky mi to nedovolovaly. A ne jenom ony. Silné výbuchy a otřesy se stále ozývaly a dokonce jsem měla pocit, že se stále přibližují. Snažila jsem se je nevnímat, ale to bylo skoro nemožné.
Na jednu stranu jsem měla štěstí. Když jsem tady zavřená, alespoň nemusím řešit nic, co se děje venku. A pokud mě tu někdo najde zavřenou, nejspíše se mi nic nestane. S tímto vědomím jsem se otočila na druhý bok a pokusila se ignorovat všudypřítomný hluk. Když v tom se velmi, velmi blízko dveří ozval výbuch. Neuvěřitelně jsem se lekla a pokusila se od dveří odstoupit co nejdále. Ovšem místnost nebyla tak velká, proto jsem si moc nepomohla. Ale alespoň jsem se uklidila do rohu, který byl vedle dveří, takže budu alespoň částečně krytá, pokud se jim něco stane.
Zrovna, když jsem se uvelebila, dveře odletěly. Přesně ty dveře, o kterých jsem si myslela, jak moc jsou pevné a nepůjdou tak lehce rozbít, právě ležely rozlámané na kousky po celé místnosti. Vyděšeně jsem seděla a byla vděčná za můj roh. Ovšem můj šok vystřídalo překvapení, když jsem viděla dva příchozí, kteří dveře rozbili.
Sice v místnosti bylo spoustu prachu a dlouho jsem ho neviděla, ale byla jsem si jistá, že jedním z návštěvníků je Darel. Druhého jsem nepoznala, ale připadal mi povědomý. Nechápala jsem, co tu dělají. Odmítala jsem věřit, že by se z Darela stal padlý anděl. Na to měl otce až moc rád. Ale i přes to právě stál ve dveřích a se starostlivým výrazem se rozhlížel po místnosti.
Stále jsem seděla v rohu a vyjeveně se na ně dívala. Ani jsem se nehnula a zatím si mě nevšimli. Ovšem to netrvalo dlouho. Nejspíše mladší a také menší z dvojice na mě ukázal a tím upozornil Darela na mojí přítomnost. Vydal se ke mě. Nevěděla jsem, co bych měla dělat. Zradil mě, ale i přes to je právě teď přímo přede mnou a podává mi pomocnou ruku. Byl to on, kdo ze mě udělal padlého anděla, ale i přes to mě přišel zachránit.
Váhavě jsem ho uchopila za ruku a nechala se zvednout. Hned na to mě obejmul. Neopětovala jsem mu objetí. Jenom jsem stála a čekala. Nevěděla jsem, co bych měla dělat. Komu bych měla věřit. Nevěděla jsem už nic.
Vyrušil nás až mladší kluk, který nás upozornil na přicházející stráže. Darel už poté neváhal. Popadl mě za ruku a s klukem, který nám čistil cestu, jsme se prodírali pryč. Nevím, kam chtěli jít, ale pro teď jsem se nechala vést. Vlastně jsem ani neměla čas něco udělat. Všechno šlo moc rychle. Jenom matně jsem vnímala strážné, které jsme museli překračovat nebo všudypřítomný křik.
Když jsme vyšli z podzemí, všimnula jsem si kousek od nás Lucifera. Ale nic neudělal. Jenom se za námi díval. Nešel nás pronásledovat. Nezastavil nás. Ale ani neodvolal stráže. Jenže jsem neměla moc času nad tím přemýšlet. Nahoře byl je��tě větší chaos než ve sklepení. Začínala se mi motat hlava a přestávala jsem vnímat všechno okolo sebe. Bylo tu moc věcí. Moc křiku, andělů.
Díky tomu jsem si až moc pozdě uvědomila, že jsme vyběhli ven z budovy a postupně se jí vzdalujeme. Přesto jsem si uvědomovala spoustu strážných, kteří nás stále pronásledovali. Také jsem si až moc dobře uvědomovala ostré šipky, které celou dobu prolétaly kolem nás. Bylo děsivé uvědomit si, že mě kdykoli může nějaká zasáhnout.
A zrovna v moment, kdy jsem na to pomyslela, cítila jsem, jak jedna šipky proletěla těsně kolem mojí hlavy a trefila Darela. Z jeho úst se vydralo tiché zaskučení, ale jinak na to nereagoval a pokračoval dál. Nechápala jsem ho. Proč kvůli mě tolik riskuje? Ale něco mi říkalo, že svojí odpověď teď nedostanu. Právě teď musíme utíkat co nejdále.
Blížili jsme se do míst, kde by v nebi bylo sídlo Rady. Ulice tu byly neudržované a celkem to tu zapáchalo. Okolní domy byly pomlácené, ale nejhůře na tom bylo sídlo. Byla to spíše zchátralina než cokoli jiného. Dveře byly vyvrácené a všechna okna byla rozbitá. Zdi byly pomalované vším možným a smrdělo to tu nejhůře z celé ulice. Jenom z tohoto jsem si mohla odvodit, jaký vztah mají všichni padlí andělé k nebi a Radě.
Vběhli jsme do sídla a pokračovali do sklepení. Puch tu byl k nesnesení a všechen nábytek a další věci se nám váleli v cestě. Rychle jsme trosky přelézali, ale strážní se stále přibližovali. Zvětšil se i déšť šípů a šipek, které díky zúženému prostoru nacházeli cíle mnohem častěji než dříve. Kvůli tomu mě Darel podstrčil před sebe a chránil mě svým tělem. Chtěla jsem protestovat, ale právě teď bych situaci akorát zhoršila, proto jsem se snažila běžet co nejrychleji, abychom z tohoto místa byli co nejdále. Štvala mě ta bezmoc, kterou jsem poslední dobou cítila mnohem častěji. Vůbec nic se nezměnilo. Bylo frustrující slyšet Darela, jak za mnou těžce supí a pokaždé bolestně vydechne, když ho trefí nějaká šipka. A já s tím nemohla nic udělat.
Všimla jsem si, že mladý anděl, který běžel před námi, najednou zabočil za roh. Okamžitě jsem ho napodobyla a následoval stejný pocit, který jsem měla před tím, než jsem se dostala do pekla. Ale tentokrát trval mnohem kratší dobu a již nebyl tak nepříjemný.
Cítila jsem, jak jsem dopadla na zem. Cítila jsem pod prsty trávu a na zádech příjemné teplo. Svůj první pohled jsem věnovala obloze a všimnula jsem si, že je krásně čistá a slunce krásně hřeje. Všechen sníh roztál a příroda ožila. Nepřišlo mi, že bych v pekle byla tak dlouho. A vlastně by mě teď mělo zajímat něco důležitějšího. Darel. Kde je?
Rozhlížela jsem se kolem sebe, když jsem si všimla, že leží kousek ode mě a kluk se nad ním již sklání. Kolem Darela bylo spoustu krve. Viděla jsem spoustu šipek, které byly zapíchané v jeho těle nebo se válely kousek od něj. Jeho tělo zborcené potem a zastřené oči. Povadlá, bledá pleť. Věděla jsem, že tohle je špatně. Okamžitě jsem se k němu vydala. Ať mi udělal v minulosti cokoli, právě teď riskoval svůj život za svojí záchranu.
Klekla jsem si k němu z druhé strany, než byl kluk, a když jsem chtěla něco říct, uklidnit ho nebo se podívat na jeho zranění, promluvil: "Amitieli, mohl by ses o ni prosím postarat?" Jeho hlas byl nakřáplý a velmi slabý. Letmo jsem se podívala na kluka před sebou. Vskutku měl podobné rysy jako Amitiel, ale od doby, kdy jsem byla vykázána z nebe, neuplynulo tolik času, aby mohl takto vyrůst. Ale tímhle se můžu zabývat i později. Nejdříve musím zajistit, aby byl Darel v pořádku.