Tohle je opravdový konec, ovšem pokud si chce někdo zachovat dobrý pocit z téměř dobrého konce v Epilogu, doporučuji tuto sérii secret endingů nečíst. (●'◡'●)
Vracela jsem se do prvního městečka, které jsem na Zemi objevila. Ale nikoho jsem z dálky neviděla. Přišlo mi to divné. Bylo jaro a alespoň děti by si měly venku hrát. Jenže celou vesnici zakrývalo ticho. Proto jsem si v nedalekém lese schovala křídla a pokračovala po svých. Nakonec byla dobrá volba vyčlenit si měsíc na uzdravení. Sice jsou moje křídla stále čistě černá, ale to nic nemění na tom, že už jsou zdravá. Takhle alespoň budu moci utéct, pokud to situace bude vyžadovat.
Začala jsem se přibližovat k vesnici a všímala si důvodů, proč je tady takové ticho. Několik domů bylo vypálených a z vesnice se linul velmi nepříjemný zápach. Byla to vůně spáleného dřeva, ale ještě něčeho. Nikdy jsem to necítila, ale byla jsem si jistá, že to nebude nic dobrého. Zrychlila jsem na kroku a před nos si dala alespoň svůj rukáv.
Vtrhnula jsem do prvního domu, který jsem uviděla. Poznala jsem v něm kovárnu Noye. Tento dům vypadal, jako že je ztrouchnivělý nejdéle. Vlezla jsem do něj, ale vevnitř byl v ještě horším stavu, než zvenku. Podlaha měla spoustu děr, pec již neexistovala a dveře do kuchyně byly úplně zřícené, takže nebyla možnost, abych se tam dostala. Ovšem jejich těla zde nebyla, takže jsem mohla stále doufat.
Rychle jsem proběhla celou vesnicí. Stále jsem nikoho nepotkala. Ani jsem to neočekávala. Některé domy ještě doutnaly, takže to nebude tak dlouho od doby, kdy začaly hořet. Ovšem můj cíl byl Kiriho dům. Pokud ho najdu nebo alespoň nějaké vodítko, mohla bych se ho zeptat na to, co se zde přihodilo. Konec konců, když jsem tu ještě žila, vypadalo to, že Kiiri má na vesničany velký vliv. A když je vesnice v tomhle stavu, nemyslím si, že se bude dál snažit mě chytit.
To, co jsem uviděla, mě naprosto zaskočilo. Tento dům byl v mnohem horším stavu. V podstatě nic nezůstalo na svém místě. Ovšem nejhorší pohled byl na tělo přede mnou. Tělo bylo ohořelé, mělo na sobě spoustu šrámů a řezných ran. Nebyla jsem si jistá, na co konkrétně zemřel. A nejspíše to bylo jedno. Tělo bylo tak zhyzděno, že jsem nebyla schopná poznat, o koho se jedná. Ale alespoň jsem zjistila od čeho je ten druhý zápach. Ze spálených těl.
Když jsem si to uvědomila, polil mě studený pot a měla jsem pocit, že mě všichni sledují. Všechny páry mrtvých očí, které v této vesnici zůstaly. Potřebovala jsem se odtamtud rychle dostat. Byla jsem vyděšená. Půjdu se podívat za Meifath. Musím zjistit, zda je v pořádku.