"Postaráš se o ní sám." prohlásil Amitiel a poté mu začal ošetřovat zranění. Rány, ze kterých šípy a šipky již vypadly, ošetřil jako první. Ze svého malého vaku vytáhnul několik obvazů, které rozstříhal na menší části a poté začal jednotlivé rány obvazovat. Až měl těchto pár ran ošetřených, vrhnul se do pomalého vytahování šípů. Mohla jsem se jenom dívat. Měla jsem pocit, že kdybych se chtěla přidat k ošetřování, akorát bych překážela nebo něco pokazila. Ale i když jsem to věděla, bylo frustrující poslouchat Darelovo bolestné skučení a při tom vědět, že mu nemohu nijak pomoci.
Když byla asi půlka zranění ošetřených, Darel zastavil Amitielovu péči. "Nemá to cenu. Je pozdě. Prosím, postarej se o Aranis." Jeho hlas byl mnohem slabší, než před tím. Vypadal mnohem hůře, ale stejně jsme se snažili. Myslím, že jsme oba již nějakou dobu věděli, že to nemá cenu. Ale když to Darel řekl nahlas, zdálo se to mnohem více reálné. Jakoby se to stalo pravdou. Z očí se mi spustily slzy, které jsem vůbec nevnímala.
"Aranis, rád jsem tě zase viděl." Při těchto slovech, vykouzlil Darel na tváři malý úsměv, který mu vzápětí zase povadl. Zavřel oči a právě vypadal velmi klidně. Normálně bych řekla, že spí. Chtěla jsem věřit této sladké lži. Ale tělo, které ztratilo skoro všechnu barvu, nedýchalo a leželo v kaluži krve, mě přesvědčovalo o pravdě. Darel umřel. Kvůli mě.
Teprve nyní jsem se naplno rozvzlykala. Nechtěla jsem, aby umřel. Bez ohledu na to, co jsem si myslela, když jsem byla vykázána z nebe, někde hluboko v sobě jsem věděla, že jeho bych nezabila. Byl mým sluncem celých 485 let. Nikdy jsem o něj nechtěla přijít. Vždy byl ke všem milý a každému pomáhal. Jeho jméno se k němu vážně hodilo. Pokud měl někdo umřít, měla jsem to být já.
Nevím, jak dlouho jsem se odmítala vzdálit od Darelova těla. Bylo vychladlé a již dávno ztratilo svoji auru. Ale přišlo mi, že kdybych ho tu nechala, ztratila bych ho nadobro. Jenže mě Amitiel od něj násilím odtáhnul. Musel se mnou mít spoustu práce. Pamatuji si to pouze matně, jako by to byl pouze sen. Noční můra, která zmizí po tom, co se probudím. Ale jsem si jistá, že jsem se hodně bránila. Přesvědčovaly mě o tom četné škrábance, které měl Amitiel po celém těle.
Právě byla hluboká noc a seděli jsme naproti sobě hluboko v lese. Nechtělo se mi spát. Nechtělo se mi nic. Amitiel vypadal, že je na tom podobně. Bylo mezi námi hluboké ticho a byli jsme ve svých myšlenkách. Ale už jsem to nemohla vydržet. Musela jsem se nějak zaměstnat. "Darel." hlas se mi zaseknul. Proto jsem si odkašlala a zkusila to znovu. "Proč mě přišel zachránit. A jak to, že jsi takto vyspěl za tak krátkou dobu?" Poté bylo zase ticho. Zdálo se, že si Amitiel srovnává myšlenky. Věděla jsem, že by bylo lepší bavit se o čemkoli jiném, než o Darelovi. Ale to jsem právě teď nedokázala.
"Od doby, kdy tě vyhostili, uplynulo již deset let. Takže jsem zase tolik nevyrostl." nepatrně se pousmál, ale byl to smutný úsměv, který mu moc dlouho nevydržel. Hned na to ho znovu nahradil vážný výraz. "Darel, asi rok po tom, co tě vyhostili, zmizel. Nikdo nevěděl jak, a členové rady prohlásili, že umřel. Neřekli nám důvod ani to moc nerozebírali. Ale všem to stačilo.
Poté uplynuly další čtyři roky. Stále jsem musel přemýšlet nad tím, jak se ti daří a co se vlastně stalo s Darelm. Začal jsem trochu pátrat. Všímal jsem si korupce mezi radou. Nejdříve mě to překvapilo, a když jsem narazil na nějaké fotky, zvedal se mi žaludek. Ale nikomu jsem o tom neřekl. Věděl jsem, že bych ničemu nepomohl. Akorát bych zmizel jako několik dalších. Nikomu by to nepřišlo divné.
Při svém pátrání jsem se jednou vydal do samotného sídla Rady. Mělo to být v den, kdy všichni měli být ve svých domovech na počest prvního anděla. Takže by sídlo mělo být prázdné. Vyplížil jsem se z domu a šel ho prozkoumat. Věděl jsem, že najdu další zvrácenosti, ale potřeboval jsem vědět pravdu. Ale trochu se to nezdařilo.
Teď, když o tom přemýšlím, vážně jsem měl štěstí. Tehdy byli všichni členové Rady v sídle. Nevím, co tam dělali. Nejspíš se to již nikdy nedozvím, ale jsem za to rád. Celým sídlem se ozýval strašný, bolestný křik. Trhalo mi srdce ho jenom slyšet. Tak strašně moc jsem chtěl pomoct." Tady se jeho hlas začal více třást a musel se na chvíli odmlčet. "Ale věděl jsem, že nemůžu. Nic bych proti nim nezmohl, takže pokud jsem chtěl něco zjistit, musel jsem dělat, jako že se nic neděje. Držel jsem se od křiku co nejdále, aby mě nemohli zahlédnout a pokračoval dál.
Nakonec jsem došel do sklepení. Našel jsem tam Darela v opravdu strašném stavu. Neměli jsme moc času, ale i přes to mi řekl informace, pro které jsem si přišel. Belial, tvůj otec, mu namluvil, že se chystá vzbouření, při kterém umře spousta andělů. Darel tě chtěl ochránit, proto se tě snažil dostat z nebe. Ale až pozdě si uvědomil, že to byla lež. Snažil se s tím něco udělat, ale už to nešlo zastavit. Nevěděl, co na tebe na Zemi čeká, proto se tě i po tom, co tě shodili, snažil dostat zpátky do nebe. Jenže Rada si toho všimnula a zavřela ho. Chtěl jsem se dozvědět ještě něco, ale křik ustal. Došlo nám, že náš čas vypršel a já, pokud jsem chtěl přežít, jsem musel utéct.
Bylo to o vlásek. Málem mě dostali, ale nakonec se mi podařilo odtamtud dostat. Do teď vlastně nevím, jak si mě mohli nevšimnout. Ale to je už jedno. Od té doby jsem se na nic dalšího neodvážil. Byl jsem příliš vyděšený z toho, co by se mi mohlo stát, kdybych se Radě vzepřel. Po nocích jsem nemohl spát, protože jsem vždy slyšel křik a stále se mi před očima promítaly všechny fotografie, které jsem viděl. Uřezané křídla, končetiny a znetvořená těla. Až jednoho dne, kdy se ztratil jeden můj kamarád, jsem věděl, že musím jednat.
Znovu jsem se vydal do sídla a zamířil do sklepení. Darel tam pořád byl, ale jeho stav se nezlepšil. Spíše naopak. Chtěl jsem ho vysvobodit, ale bylo to těžší, než jsem čekal. Rada o nás věděla a my neměli moc času na útěk. Vlastně se to celkem podobalo situaci s peklem." neradostně se zasmál, ale hned na to přestal. Zavládlo mezi námi ticho a atmosféra, která se začala vylepšovat, znovu poklesla.
"Každopádně, abych to ukončil. Podařilo se nám utéct a dostali jsme se na Zemi. Bohužel jsme neměli žádný plán, takže jsme nějakou dobu bloudili. Ale poté jsme našli tvojí stopu. Donesla se k nám informace, že lovci monster našli ženského anděla a právě ho nahánějí. Následovali jsme tvoji stopu, podle informací, které jsme dostávali. Dokonce jsme se kvůli tomu na nějakou dobu připojili k lovcům. Ale bylo to k ničemu. Tvoje stopa najednou zmizela. Až čistou náhodou se nám podařilo tě objevit. Vypadala jsi celkem šťastná, takže jsme tě jenom pozorovali zpovzdálí. No a zbytek tak nějak znáš."
Poté zavládlo ticho. Musela jsem zpracovat všechny nové informace. Bylo toho moc. Byla jsem ráda, za informaci, že mě Darel vlastně nezradil. Ale nikdy jsem nechtěla, aby pro mě trpěl. Věděla jsem, že tohle si nikdy nebudu moci odpustit. Jako starší sestra bych ho měla chránit a ne naopak.
Darel: správce světla, on je andělem "první pomoci". On je odpovědný za realizaci světla a milujících energií
Amitiel: anděl můru, lásky, pravdy, porozumění a rovnosti.
Miri- anděl hodiny- V knížce bráno jako pomíjivost.