Ráno bylo velmi smutné. Jakmile jsem se probudila, slzy se mi opět spustily z očí. Samozřejmě, že se večer neobešel bez mě noční můry. Ale tentokrát v ní byl slyšet křik Luka. Byla jsem jako tělo bez duše. Protentokrát do mě nikdo nerýpal. První hodina byla přeměňování. Seděla jsem v rohu a nepřítomně se dívala do zdi. Na přeměňování máme Ladiovou, takže mě nechala být. Naštěstí. Matthew byl celkem otřesený, takže držel jazyk za zubama. Ale Quinn... Ach bože.
Quinn: Stejně si to vymyslela a on jen od ní utekl.
Vykládala to všem ve škole. Ale tentokrát mi to bylo jedno. Jediné na co jsem myslela, byl ten muž a Luke. Kdo to vlastně je? Musím se zeptat Ladiové. Hodina skončila a já se odebrala na další. Historie. Učitel je velmi milý a tak i on mě nechal být. Ale další hodina byla magie. Ziriová. Ale ne.
Ziriová: Bello? Co kdybys všem ukázala to, co jsi předvedla minule?
Bella: Nevím, jak jsem to udělala. A teď na to nemám fakt náladu.
Ziriová: Ale tady jsi ve škole. Je mi jedno, co se ti stalo. Prostě čaruj!
Fajn. Řekla si o to. Zavřela jsem oči a snažila se nabrat magii. Ale nikde jsem ji nemohla najít. Pak, jako bych viděla ty jasně zelené oči. Dostala jsem vztek. Otevřela jsem oči a vymrštila kouzlo na terč. Terč se rozprskl na všechny strany. Zyra se na mě tak divně dívala. Nechápavě jsem nadzvedla obočí. Ona vytáhla zrcátko. Dala mi ho před nos. Moje oči byly ještě jasněji modré. Vyděšeně jsem si zakryla ústa. Zanedlouho barva ztmavla a oči byly zase stejné, jako jsem je měla vždycky. Zazvonilo. Rychle jsem si shrábla věci a zmizela ze třídy. Potom byla hodina tělesných dovedností. No super. Sešli jsme se na hřišti. A hodina začala. Proti mě byl Matthew. Okamžitě se proti mě rozeběhl a nabral mě. Odhodil mě. Přiběhl ke mně a začal mě mlátit pěsti do břicha. Snažila jsem se bránit. Ale nešlo to. Bolest byla čím dál větší. Pak jakoby se něco změnilo. Moje ústa se prodloužila. Cítila jsem ostré zuby. Zaryla jsem mu je do ramena, jakmile se napřahoval k další ráně. Bolestně zakřičel a uskočil. Vstala jsem. Moje pusa se sformovala zpět do normální podoby. Učitel vykřikl.
Učitel: Dost! Nepozabíjejte se. Bello, to jsi přehnala.
Bella: Já? Tak já, jo? To on mě mlátil do břicha. Málem jsem se udusila vlastní krví! Já se bránila. To, že teď bude mít jizvu je jen jeho problém! A vy byste se měl vzpamatovat.
Učitel: Do ředitelny!
Ladiová: To stačí!
Díky bohu. Zjevila se tu Ladiová. Určitě to viděla.
Ladiová: Do ředitelny jde Matthew. A žádné otázky. Běž!
A taky že šel. Ladiová se obrátila na mě.
Ladiová: A ty, Bello, pojď se mnou. Podívám se na tvé zranění.
Následovala jsem ji tedy. Došly jsme do lékařské místnosti. Tady se ošetřovala všechna zranění.
Ladiová: Naštěstí nemáš vnitřní krvácení. Samo se ti zastavilo.
Bella: Jakto?
Ladiová: Říkala jsem ti, že nejsi úplně nemagická. Máš magii v sobě. Cítím to.
Bella: Paní učitelko?
Ladiová: Ano?
Bella: Kdo je ten muž, co chce nejvyššího přeměňovače?
Ladiová: Velitel přeměňovačů s černou magií.
Bella: Aha.
Ladiová: Není v něm nic dobrého. Dávej si pozor. Sice po tobě spíše nepůjde, ale musíš dávat pozor na své kamarádky. Ano?
Bella: Ano.
Ladiová: Teď už běž.
Bella: Nashledanou.
Ladiová: Ahoj.
Šla jsem ke svému pokoji. Tam jsem padla do postele. I když bylo odpoledne, já jsem usnula...
Lili: Bello... Bello!!
Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou byla Lili.
Lili: Máš hlídku. Je dvanáct večer.
Bella: Už jdu. Na jak dlouho?
Lili: Na 2 hodiny.
Přejel mi mráz po zádech. Ještě jsem neměla ten sen. Ale vstala jsem, upravila se a stoupla si ke vchodu do našeho pokoje. Bylo odtud vidět k výtahu. Tam býval ten portál. Blížila se jedna hodina. Pak jsem ucítila záchvěv magie. Portál se otevřel. Ten muž nakoukl dovnitř. Jakmile mě spatřil, poslal ke mně kouzlo. Já jsem ještě stihla zakřičet. Pak se mi zamlžil zrak...
Les. Psi. Mítina. Tentokrát ale ten muž promluvil.
Muž: Děkuji ti. Právě jsi mi dala volný přístup k Lili.
A pak se začal smát. Chtěla jsem se po něm nějak ohnat. Ale už jsem se probouzela...
Ležela jsem na zemi před naším pokojem. Nade mnou bylo napsáno krví.
Nemáte mnoho času. Krev bude prolita, pokud nám ji nevydáte.
Proboha. Lili. Otevřela jsem dveře do našeho pokoje. Lili chyběla. Zyra se vznášela nad postelí v nějaké bublině. Uspávací.
Bella: Zyro! Probuď se! Prosím. Zyro!
A opravdu. Bublina praskla. Zyra se začala zmateně dívat kolem sebe. Když pochopila, co se stalo, její oči se naplnily slzami.
Zyra: Neuchránila jsem ji. Snažila jsem se. Ale uspal mě.
Bella: Mě taky. Uspal.
Nikdo o mých vizích neví. A taky to nikdo vědět nebude...
Jsme právě na ošetřovně. Quinn sem vejde taky.
Quinn: Je to tvá vina, Bello. Kdybys bývalá opatrnější a silnější, Lili by tu byla.
Bella: Měla by sis zkusit sama se mu postavit. Aspoň bys všem ukázala, jak jsi statečná a silná. Prostě tě zmrazí pohledem.
Quinn: Jestli sis nevšimla, má zakrytý obličej. Blbko.
Cože? Já vždycky viděla jeho obličej. Musím za Ladiovou. A nebo ne. Nechám si to pro sebe. Raději... Teď už mám jen Zyru. Doufám, že tu už ubránit zvládnu. Snad ano. Dokážu Quinn, že za něco stojím...