Probuzím se. V našem pokoji je tak pusto. Lili zmizela beze stopy. Jediná stopa je, že vidím toho muže. Ale jak je to možné? Ostatní nevidí do jeho obličeje. Já ale ano. Proč? Jak?
Zyra: Bello?
Bella: Ano?
Zyra: Nebyl to sen?
Bella: Ne. Nebyl. Bohužel to byla skutečnost.
Zyra: Kdo asi zmizí dnes?
Bella: Nikdo. O to se postarám.
Zyra: Bello. Tohle nezastavíš. Musíme to udělat spolu.
Bella: Quinn je nejvyšší přeměňovač. Proto unáší lidi. Aby zjistil, kdo to je.
Zyra: Quinn to není.
Bella: Jak to ty můžeš vědět?
Zyra: Moje matka je z rodu jasnovidců. Já to podědila. Viděla jsem všechno. Vím všechno. A navíc jsem tebe a Ladiovou slyšela. A Quinn to není, protože nejvyšší přeměňovač má jinou barvu vlasů než barvu srsti nebo peří či kůže. Proto to nemůže být ona. Navíc tady nikdo nemá bílé vlasy s šedými konci.
Bella: Páni. Tak fajn. Chápu.
Zyra: Dnes večer má někdo zmizet. Musíme se připravit.
Bella: Ochráníme všechny.
A to jsme si slíbily. Nikdo nesmí zmizet.
Hodiny byly opět nudné a volnější. Alespoň pro mě. Nic jsem nemusela dělat. Ale v hodinách magie zase Ziriová prudila.
Ziriová: Bello? Postav se proti Quinn. Ano? Budete bojovat proti sobě.
Se strachem v očích jsem se podívala na Zyru.
Zyra: Paní učitelko. Myslím, že to není nejvhodnější.
Ziriová: Nikdo se tě na nic neptal.
Musela jsem to udělat. Postavila jsem se proti Quinn. Quinn se zákeřně usmála. Její speciální kouzlo bylo vniknutí do mysli. A to taky udělala. Ale ne. Cítila jsem jak se pomalu dostává k mým vizím. Tomu musím zabránit. Říká se, že to nejde zrušit. Tak to teda ne. Musí to jít. Cítila jsem obrovský příval magie. Otevřela jsem oči a její kouzlo odvrátila. Z mého těla vystřelila obrovská vlna energie. Moje spolužáky i učitelku to smetlo. Zyra se na mě obdivně podívala. Já opět utekla. Raději. Ale tentokrát se to neobešlo bez dramata. Scharlová si mě zavolala do kanceláře. To bude scéna.
Scharlová: Jak si to představuješ? Takhle vybuchnout. To už se nesmí opakovat.
Bella: Quinn mi vlezla do mysli. To si opravdu nenechám líbit. A takhle to šlo zrušit.
Scharlová: Prostě se to nesmí opakovat.
Bella: Rozumím.
Scharlová mě pustila. To bylo divný. Vůbec mi neudělila trest. Jak je to možné?
Odpoledne se pouštěly nějaké filmy. Ale nejvíc žádaný byl jen jeden. Následníci. Absolutně netuším proč. Ale taky to mám ráda. (I já tento film doporučuji 😃). Film skončil a už jsme se hrnuli na druhý díl. Ten jsme taky dokoukali. Potom se ostatní bavili mezi sebou. Já se bavila se Zyrou. Potom jsme šly společně na pokoj a nakonec na vyhlídku. Zapadalo slunce. Zyra byla jediná, která mi zbyla. Doufám, že ona mi tu zůstane...
Psi. Les. On...
Celá spocená jsem se probudila. Jedna ráno. Chtěla jsem znovu usnout, ale něco jsem ucítila. Portál se otevřel. Dveře od našeho pokoje cvakly. Rozevřela jsem oči hrůzou. Někdo prošel kolem mojí postele. Šel směrem k Zyřiné posteli. Jasně zelené oči. Ale ne. Počkala jsem, až už byl těsně u ní. Zakřičela jsem. Zyra měla totiž lehký spánek.
Bella: Zyro, pozor!!!
Zyra otevřela oči. A začalo se bojovat. Bránila se zuby nehty. Ale on ji spoutal. Je rychlejší. To už jsem ale na scénu vstoupila já. Skočila jsem mu na záda. On mě ze sebe jednoduše shodil. Já dopadla na nohy. Byla jsem nějakým způsobem mnohem mrštnější. Znovu jsem se na něj vrhla. Váleli jsme se po zemi. On mě pak přimáčkl na moji postel. Držel mě pod krkem. Zatvářil se překvapeně. Pak se napřáhl, na jeho ruce se objevily drápy a ohnal se po mně. Cítila jsem palčivou bolest na krku. Tekla mi krev. On ji měl i na svých drápech. Olízl ji. No fuj. Zatvářil se velmi vítězně.
Muž: Uvidíme se později. Zlato...
A společně se Zyrou zmizel. Slyšela jsem Ladiovou. Vtrhla do pokoje. Já ale omdlela. Můj krk. Tolik to bolí...
Probudila jsem se v ošetřovně. Můj krk. Sáhla jsem na něj. Nebyla tam ani stopa po zranění.
Ladiová: Opět ses sama vyléčila. Nehledej jizvu. Žádnou tam nemáš.
Bella: Kde je???
Ladiová: Zmizela.
Slzy se mi spustily z očí. Moje poslední kamarádka. Ani ji jsem neuchránila.
Ladiová: Najdeme je.
I tak jsem se třásla. A brečela. Chci vrátit čas... Prosím...