Zase jsem se probudila za svítání. Já jsem vždycky byla raní ptáče. V našem venkovském sídle se nikdy nespí dlouho, ale já se vždy vzbudím dřív.
Anne, moje komorná a zároveň nejlepší přítelkyně, zde ještě není. Podívám se z okna. Venku je nádherně i takhle zrána.
Oblékla jsem si své jezdecké šaty a vyrazila ven ze svého pokoje.
Ke stájím, tam mám namířeno, vedou dvě cesty. Jedna venkem a druhá kuchyní. Většinou jdu tou přes kuchyň, a ani dnes to není jinak.
Pootevřu dveře a nakouknu jestli tam nikdo není. A to že je tady ticho a oheň ještě nehoří, mě v tom přesvědčí. Opatrně přeběhnu ke skříni, kde máme pečivo a vezmu si dva krajíce chleba. Otočím se ke koši a jablky. Ty vezmu čtyři. Rozejdu se ke dveřím do stáje.
Uličkou pokrytou slámou, pomalu jdu k boxu svého hřebce. Cestou míjím ještě dva koně. Amandu, roztomilého poníka, kterého dostala moje mladší sestra Clare k osmým narozeninám a Filipa, zdatného vlacha, jenž pomáhá táhnout kočáry mému koni Blossomovi. Čtvrtý box je momentálně prázdný, protože je jeho obyvatel, Nagar, i se svým pánem, mým starším bratrem Edmundem, v Londýně. Jela s ním i má starší sestra.
Každému koni kterého jsem minula dám jedno jablko. Jelikož Blossom byl až na konci stájí, tak jsem vzala i sedlo a uzdečku. Vyhřebelcovala jsem ho a osedlala. Naskočila jsem na něj a vyjeli jsme ze stájí
Jakmile jsem překročila hranici lesa, pobídla jsem Blossoma do klusu a následně do cvalu.
Za půl hodinky cvalu, jsme dorazili na mé oblíbené místo u jezera v lese.
Sesedla jsem a protáhla se. Dala jsem Blossomovi jablko pak ho nechala se pást. Já se zatím zakousla do jednoho krajíce chleba a sedla si pod vrbu na břehu jezera.
Chvilku jsem se dívala na jezero a mezitím jedla svoji snídani, v podobě chleba. Dojedla jsem vstala. Oprášila jsem si sukni a chystala jsem se se nasednout, ale koutkem oka jsem zahlédla pohyb. Podívala jsem se tím směrem a spatřila vlka. Obrovského černého vlka, se zlatými oči, jenž na mě koukal zpoza keře. Na normálního vlka byl moc velký. Byl velký asi jako naše Amanda.
Co nejrychleji jsem nasedla na Blossoma a pobídla ho rovnou do cvalu. Ani jsem se neodvážila ohlédhut, zda nás ten vlk nepronásleduje.
Vyjeli jsme z lesa, ale na rychlosti jsem neubírala. Blossoma zvolnil sám od sebe, kousek před stájí, presto ale vlítl dovnitř jako neřízená střela.
Zastavil se až před svým boxem. Hned jsem sesedla, předala otěže zmatenému podkonímu Davidovi a utíkal přes kuchyň do domu.
Vyrazila jsem do salonku odkud se ozývali hlasy. Vlítla jsem do místnosti jako hurikán. Došla jsem za matkou, která se právě zastavila z pochodování přede dveřmi.
,,Matko, v lese jsem... Co se děje?" zarazila se když jsem uviděla její uplakanou tvář. Teprve teď, když jem se rozhlédla po místnosti, jsem uviděla svého bratra Edmunda, který měl být ještě v Londýně. Na sofa seděla i má, o dva roky mladší, tedy patnáctiletá, sestra Clare, ale má starší sestra nikde. Ucítila jsem krušnou náladu v pokoji.
,,Tvá sestra Blumet je mrtvá."