INT: Vlaková kabinka.

Vidíme tři muže, první si čte noviny a sedí opřený o sedačku. U nohou má batoh a podle vzhledu lze usoudit, že mu je mírně přes dvacet let. Má tmavé černé vlasy a na sobě má černou mikinu a džíny.

Vedle něj sedí třetí muž. Je věkově přibližně mezi nimi, ale má blonďaté vlasy a na sobě má červené triko a džíny.

Naproti nim sedí další, poněkud starší muž. Má hladce oholené vousy a černé krátce ostříhané vlasy, na očích brýle. U sebe má položený černý kufřík a na klíně složenou bundu. Na sobě má modrý svetr a černé kalhoty.

Dveře se otevřou a dovnitř vyjde muž s černým sympatickým ladným knírkem, který zabere poslední místo v kabince. Ještě než za sebou zavře dveře, vidíme, že je chodba plná lidí, kteří si už nemohou sednout.

Blonďák: Co se to děje, najednou je tu tolik lidí.

Muž s knírkem: To víte, jedeme do Plzně.

Blonďák: Opravdu? Krásné město. Sám tam mám bratra.

Muž s knírkem: Vážně? Moje teta tam žije. Je jí už kolem šedesáti, ale pořád je to čiperka!

Blonďák: Já jsem František a vy? (Podá muži ruku.)

Muž s knírkem: (Potřese si s ním) Já jsem Václav.

František: Koukám, že jedete na lehko. Když jsem nastupoval tak venku pršelo.

Václav: Ano, ale mě déšť nevadí. Miluji ho.

František: Nejste sám, ale zase nesnáším, když jsem mokrý.

Václav: Na to si zvyknete! (Zasměje se.) Vy jedete kam?

František: Já také jedu do Plzně.

Václav: Za bratrem?

František: Ale ne, ten si užívá na koleji. Jedu za prací. Dostal jsem místo, které se neodmítá.

Václav: No tak to vám přeji! Co to je za nabídku, jestli se mohu zeptat?

František: Jedna soukromá firma má sídlo právě v Plzni. Je to firma, která se zabývá poskytováním učitelů a vychovatelů do dětských domovů.

Václav: Páni, to je krásná věc. Kéž bychom měli tolik lidí, jako jste vy.

František: A proč vy jedete do Plzně?

Václav: Je to poslední místo, kam jedeme.

František: Co tím myslíte?

Václav: No, cestovali jsme po celých Čechách a Plzeň jsme si nechali na konec.

František: Vy?

Václav: Ano je nás přesně sto sedmdesát šest.

František: Páni, to musí být zábava.

Václav: To si pište!

František: (Usměje se.) Řekněte, kde jste všude byl!

Václav: Byl jsem všude, vždyť vám to povídám!

František: No ták, jen povídejte. Já se sotva někam dostanu, to víte, práce a povinnosti.

Václav: Tak tedy dobrá. Začali jsme v Praze. Tehdy nás bylo jen dvacet sedm, prošli jsme všechny památky.

František: Praha je hezké město, kam se hrabe Marseille.

Václav: Takže jste také cestoval! (Usměje se.)

František: Jen jsem byl párkrát mimo republiku.

Václav: No vidíte to a já zase nebyl nikde jinde než v této dobré zemi.

František: Tak mi řekněte, co jste viděl, a já vám na oplátku řeknu moje zážitky z Francie.

Václav: Dobrá, to je férová nabídka. (Pousměje se.) Tak kde bych měl začít?

František: Co jste dělali potom, když jste Prahu prošli?

Václav: To víte, po Praze musí následovat Brno, aby nikdo z Moravy nenadával. Tam jsme naši skupinu zvětšili a bylo nás už třicet sedm nebo osm, nevím přesně. Brno je také pěkné město a větší, než jsem očekával. (Václav přikyvoval.) Potom jsme jeli do Ostravy. Z Ostravy jsme šli pěšky k hranicím se Slovenskem a potom jsme došli podél nich až k hranicím s Rakouskem. Došli jsme do Znojma a dál jsme šli se podívat na Českomoravskou vrchovinu. Potom ...

František: (Přeruší Václava rukou.) Vy jste šli tolik kilometrů pěšky? Páni, to bych nedokázal. Musíte mít výdrž!

Václav: Děkuji! Potom jsme šli směrem na České Budějovice a pak na sever přes Pardubice. Šli jsme to Liberce, obešli jsme Prahu a navštívili jsme všechny města až po Aš, dál už to víte.

František: Ještě jednou vám smekám, pane. Tomu říkám nadlidský výkon. Kolik lidí to vydrželo?

Václav: Dost, to byste se divil ještě víc. Snad jen lidi z Ostravy to nezvládli všichni. Jo vlastně odpadl jeden muž z Prahy, který to vzdal a ještě jeden z Karlových Varů, prý ho bolely nohy.

František: To se mu nedivím!

Václav: Tak a teď mi vy vyprávějte o Francii.

František: To víte, nemám toho tolik co říct. Byl jsem tam jen týden.

Václav: Ale povídejte, slíbil jste to.

František: Když jinak nedáte. Byl jsem v Provance a strávil jsem pobyt v Marseille. Když jsem přijel, byl jsem ohromen krásou toho města, ale hned druhý den jsem si všiml, že je to jedno veliký smetiště, hlavně u přístavu. Přátelé, kteří tam byli, mi tvrdili opak, ale já viděl své. To ale nemění nic na tom, že jídlo tam bylo skvělé. Pláže mimo město byly pohodlné a ženy, no asi si dokážete představit.

Václav: Promiňte?

František: To víte, Francouzské ženy jsou nádherné. Ne všechny zajisté, ale většina z nich má nádherný obličej a ty vlasy. (Usměje se a přikývne hlavou.)

Václav: No dovolte! Já jsem gentleman!

František: (Trochu překvapeně.) Prosím?

Václav: Takhle mluvit o dámách, no to je drzost. Ještě mi budete tvrdit, že nejste ženatý a ženu jste už měl.

František: Zajisté, mám přítelkyni.

Václav: Aby vás čert vzal!

František: Co je na tom špatného? Já svoji přítelkyni miluji!

Václav: Tak proč si ji nevezmete? To je tedy láska... (Mračí se a kroutí hlavou.)

František: Upřímně nechápu, co je vám do toho! (Také se už nesměje a prohlíží si Václava nechápavě.)

Václav: Co je mi do toho? Jen mi je líto té ženy, která skončí v pekle.

František: No dovolte! Kdo jste vy, abyste soudil mojí přítelkyni! Vždyť ji ani neznáte!

Václav: Nemusím ji znát, stačí, když znám Boha! Ten mi jasně nakazuje, abych si ženu vzal a poté se s ní miloval. Copak nejste správný křesťan?

František: Nejsem křesťan, já nemám žádnou víru.

Václav: Cože?

František: Nikdy mi to nepřišlo důležité.

Václav se opře o opěradlo a zavře oči. Muž, který sedí vedle něj, zakroutí hlavou a nepříjemně se zamračí. Václav potichu pronese modlitbu, zatímco František se také opře a bedlivě Václava pozoruje.

Muž v modré mikině: Omlouvám, že jsem vás poslouchal, ale mohu také něco říct?

Václav: Jistě, jen si řekněte, co chcete, tohle je svobodné kupé.

Muž v modré mikině: Jmenuji se Jindra a jsem také křesťan. Pane, vy tvrdíte, že jste ateista?

František: Ano. Myslím, že ano. Co je na tom špatného, každý může věřit v co chce.

Jindra: To určitě, jen nechápu, proč si myslíte, že víra je zbytečná.

František: Nevím přeci víc, než to co vidím.

Jindra: Nevidíte většinu planety a stejně víte, že je tady. Nedokážete odpovědět na otázky, které křesťanství už dávno odpovědělo. Nevíte, proč tu jsou lidé, co je dobro a zlo. Nevíte, jak vznikl vesmír, nevíte nic bez Boha a Ježíše.

František: Cože? Promiňte mi, jsem sice jen učitel německého jazyka, ale jsem si dost jistý, že vědci mají teorii o vzniku vesmíru, Velký třesk.

Václav: Prosím vás, to je snůška nesmyslů. Podle nich se tu Vesmír objevil z ničeho.

Čtvrtý muž zavře noviny a podívá se na Jindru, poté na Václava, který je pořád opřený a dívá se na Františka. Znovu se podívá na Jindru.

Čtvrtý muž: Říkal jste, že je toto svobodné kupé, tak já se také vložím do debaty.

Jindra: Jistě, jistě!

Václav: Tss.

František: ---

Čtvrtý muž: Jmenuji se Dominik a musím podpořit tady pana Františka. Jsem také nevěřící a naprosto s vámi nesouhlasím. Jak to, že vy víte něco, co není možné vědět?

František: Přesně tak. Já nevím nic z toho, co jste mi říkal.

Václav: Vše je v Bibli a v učení naší víry, stačí poslouchat a hluboko uvnitř najdete pravdu.

František: (Nahlas se zasměje.)

Dominik: Tvrdíte mi tu, že tedy nic nevíte, jen v to věříte.

Václav: To je jedno. Nepochopím, jak může existovat někdo, kdo nevěří v žádného Boha. Jak víte, co je dobré a zlé?

Dominik: Na to nepotřebuju žádného rádce. Vím, že zabíjet je zlé, protože kdyby to udělal někdo mně, tak bych nebyl nadšený.

František: Krom toho vy nemáte všechno dobro na světě.

Jindra: Ale váš svět nemá žádné absolutní právo, vše je jen výmysl vašeho materialistického světa.

František: Promiňte? Jak to myslíte?

Jindra: Nemáte nikoho, kdo vám řekne, co je doopravdy dobré! Máte jen lidmi vymyšlené zákony.

Dominik: Vy snad ne?

Jindra: Ano, ale všechny zákony jsou vlastně odnoží desatera.

František: Hmm. Asi máte pravdu. Nicméně to neznamená, že budu hned křesťan!

Dominik: Prosím vás! Lidé věděli dobré i před vaší Biblí! Schválně, jestli znáte vlastní desatero?

Václav: Jistě, že ano. Vy snad ne? Pro vás bude peklo čekat s otevřenou náručí.

Dominik: Poučte nás. Já vám mile rád ukážu, jestli je to vaše desatero tak perfektní.

Václav: (Zasměje se.) Vy, že budete pochybovat o desateru? O pravidlech, která nám dal sám Bůh? To chci vidět!

František: Já to netvrdím, to tady Dominik. (Zakroutí rukami)

Dominik: Stačí jedno, nějaké vyberte a uvidíme.

Václav: Cti otce a matku svou.

František: (Podívá se na Dominika.)

Dominik: Vybral jste si jednoduché! Desatero není úplně zlé, to netvrdím, ale je jasné, že jej sepsali lidé, kteří měli stejný základ morálky jako každý té doby. Na první pohled se zdá být velice dobré, ale rozhodně nemůže být morální pro všechny případy. Co rodiče, kteří znásilnili své děti? No?

Václav: Nemusíte si hned vybírat takové extrémní případy! Krom toho je Bůh stejně potrestá.

František: Jak to víte?

Jindra: To je základ křesťanství! Milující Bůh konající dobro, to je jasné!

František: Takže vy se vysmíváte nám, že nic nevíme a že vy víte všechno.

Jindra: Vždyť váš svět je čistě jen hmota! Nevěříte v nadpřirozeno.

František: Jistě, proč bych měl?

Dominik: Vždyť proto není jediný důkaz.

Václav: A co zázraky popsané v Bibli?

Jindra: Co svět kolem nás?

František: Svět kolem nás?

Jindra: Jistě, vysvětlete mi teorii Velkého třesku, Dominiku. Vy jste skočil do rozhovoru právě tehdy.

Dominik: Jsem jen student, ale zajímá mě vesmír.

Jindra: Tak povídejte!

Dominik: Velký třesk je jedna z teorií. Moderní fyzikové věří, že čas a prostor vznikli před 14,7 miliardami let, plus mínus.

Václav: Z ničeho? Náhodou? Jen tak? (Začne se smát..)

Jindra: A prý, že nevěříte na zázraky.

František: Proč si to ti fyzikové myslí?

Dominik: Vyplývá to z rovnic a z pozorování.

Jindra: Jak může z ničeho vzniknout něco?

Dominik: Nemám tušení, ale zamyslete se. Jednou se to muselo stát, protože víme, že vesmír není věčný.

Jindra: Ano, ale bez Božího zásahu to nemohlo vzniknout, jen tak, bez důvodu.

František: Furt si jste nějaký jistý.

Dominik: Máte pravdu v tom, že nikdo nic neví. To je ale argument pro lidi, kteří věří, že Bůh jen stvořil vesmír.

Václav: Jaký důkaz ještě chcete? Musíte vidět zázrak přímo před vašima očima? Stačilo by vám, kdybych najednou začal levitovat a mluvit hebrejsky? (Zasměje se.) Bůh tu není pro vás, ale vy pro něj. To on vás stvořil a dal vám svět.

František: Ne. To by mně nepřesvědčilo.

Václav: Děláte si ze mě legraci.

Jindra: Takže nejste otevřený všem možnostem?

Dominik: Souhlasím s Františkem. Co byste tím dokázal? Nic, Boha nelze dokázat vědecky.

Václav: Furt ta vaše věda, věda, věda. Nebyla to právě věda, kdo přinesl na svět atomovku?

František: Jo a to ukončilo druhou světovou.

Dominik: Jenže věda ji neodpálila, lidi ano. Věda jen dokázal, že je to možné. Krom toho křesťánství zrovna mírumilovné také není!

Jindra: Pořád jste mi neřekli, kde berete morální zákony. Proč druhá světová, byla tak špatná?

František: Já myslím, že z logiky. Některá rozhodnutí jsou ale pořád těžká.

Jindra: A kdo vám dal logiku?

Dominik: Lidi.

Jindra: Takže vaše morálka je založena na lidech? Na těch, kteří jsou od přírody zkažení?

Dominik: Jistě, jelikož lidé mohou soudit lidi. Za to vy potřebujete Boha, aby vám řekl, co je správné. Mně se to zdá nepotřebné.

Václav: Bůh je k ničemu? Ďábel si na vás pochutná.

František: Pane Václave, pořád nás posíláte do pekla, nezdá se vám to trochu nevhodné?

Václav: Nechápu. Jste nevěřící už jen podle toho, jdete do pekla.

František: Co když ale nemáte pravdu?

Václav: Četl jste bibli? Jistě že mám pravdu, je to Slovo Boží!

Dominik: Takže Bible je pravdivá, protože se to píše v Bibli?

Jindra: Jistě, že ne. Bible je slovo Boží, protože nám dává pravé poznání Boha a hlavně Ježíše, který se pro nás obětoval.

František: Já vám nevím, můžete mi prosím říct ve stručnosti základ vaší víry?

Jindra: Jistě! Takže, Bůh stvořil svět a člověka, jenže člověk se postaví proti Bohu a ten ho vyžene z ráje. Potom nastávají léta, kdy se na nás Bůh zlobí a trestá nás, nakonec pošle svého syna, aby kázal dobro a mír. Jeho syn je ale zrazen drahým přítelem a je ukřižován, jako důkaz svého poslání se vrátí mezi živé a poté do nebe, kde čeká, až se zase vrátí a bude bojovat proti nejhoršímu zlu.

František: Aha.

Dominik: Krása, a jak to vidím já?

Václav: Řekněte mi to.

Dominik: Bůh je vševědoucí, že?

Václav: Ano jistě.

Dominik: Takže. Bůh stvoří člověka s tím, že ví, že ho bude mučit a trestat s vizí toho, že bude muset obětovat sám sebe sobě, aby zachránil lidi před sebou samým.

Václav: To je kravina! Jistě že to tak není. Vy nevidíte tu obětavost a lásku!

Jindra: Přestaňte se nám takto vysmívat! Vždyť vy věříte v nic.

Dominik: Já nevěřím v nic. Já věřím v hodně věcích, jen ne v nadpřirozeno.

Jindra: Vždyť žijete ve světě hmoty.

František: To není pravda a i kdyby byla, co je na tom špatného?

Václav: Jak tedy vysvětlíte lásku? Když svět je jen z atomů!

Dominik: Svět není jen z atomů, tak tu máme síly a fyzikální zákony.

Václav: Takže láska je jen fyzikální zákon?

Dominik: Jistěže ne, je to chemická reakce v mozku. Evoluce je jednoduchá odpověď.

Václav: Vy věříte v evoluci? Kam jsem si to sednul?

František: Já také!

Jindra: I já. Bible není doslovná kniha, je to pomůcka na naší duchovní cestě, není to návod nebo učebnice.

Václav: Vy si myslíte, že jste opice? Jasně a jak vznikl život? Ta vaše evoluce tvrdí, že se v nějakém jezírku před miliony lety zničehonic objevila bakterie! Víte jaká je pravděpodobnost?

František: Já nejsem opice! Já jsem prosím člověk.

Dominik: O čem to tu mluvíte, pane Václave? Vždyť evoluce nemá co dočinění se vznikem života a nikdo si nemyslí, že se bakterie může objevit náhodně někde ve vodě.

Václav: Proč v to věříte? Jak tak koukám, tak jste oba vyměnili křesťanství za víru v evoluci!

Jindra: Co? Rozhodně ne!

František: Je to rozhodně lepší vysvětlení než to vaše!

Václav: Bůh je všemocný!

František: Náhoda taky.

Dominik: Proč máte problém se vznikem ve vodě, když Bůh stvořil Adama z hlíny? Vy si vážně myslíte, že Bible je doslovná?

Václav: Jistě.

Jindra: Vždyť tam je tam popsán drak!

Václav: No a?

František: Co po nás vůbec chcete? Já jen řekl, že nevěřím. Nechápu proč vám to tak vadí, vždyť to není vaše věc.

Jindra: Chci vám jen pomoct.

Dominik: Jasně to já taky! Jen si vzpomeňte jaká tu byla krásná atmosféra, když jste se jen tak nevině bavili a pak se tu akorát hádáme!

Dveře do kupé se otevřou a Václav se postaví, protože vlak konečně dorazil do Plzně. Dovnitř vstoupí žena s dlouhými krásnými vlasy, které jí sahají až na záda a usměje se na Václava. František, Jindra a Dominik se také zvedají.

Václav: Tak rád tě vidím, tohle byla hrozná cesta.

Žena: Neboj, za chvilku budeme všichni v nebi.

Václav: Máš pravdu, díky.

František: Na shledanou! (Potřese Dominikovi i Jindrovi rukou.)

Jindra: Na shledanou!

Dominik: Nashle! (Všichni vyjdou, ale Dominik se otočí a uvidí Václava s ženou.)

Jindra: Slyšel jsem správně, že budete v nebi?

Václav: Ano, všichni jsme šli cestou očisty a nyní ukončíme naší pouť.

Jindra: Zbláznil jste se? (Zvýšil hlas a uvědomil si, že většina lidí ve vlaku chce také do nebe a všichni se na něj zamračí.)

Václav: Věděl jsem, že vy to nepochopíte. Nejste pravý křesťan. Nevěříte ani v Bibli!

Jindra: Sebevražda je hřích. (Když ale viděl, že ho nikdo neposlouchá, tak se otočil a vyšel ven z vlaku.)

Václav: Ježíš mi řekl něco jiného. (Řekl si Václav pro sebe)