Ráno jsem se vzbudila totálně vyšťavená. Všechno mě bolelo. Alex už vedle mě nebyl. Opatrně jsem vstala. Můj odraz v zrcadle byl děsivý. Co se to děje? Podívala jsem se vedle sebe. Stála tam dívka se zrzavými vlasy z mého snu, kde byla moje sestra. Uskočila jsem.
Dívka: Nemusíš se bát, sestřičko. Nic se neděje. Konečně tě vidím.
Bella: Kdo... Kdo jsi?
Dívka: Tvá sestra. Mrtvá sestra.
Bella: To... Se mi jen zdá. Jsem noc unavená. Až otevřu oči, budeš pryč.
A zavřela jsem oči. Když jsem je otevřela, nikdo tu nebyl. Převlékla jsem se a šla na snídani. Po cestě jsem slyšela dívčí pláč. Šel z nějakého pokoje. Vešla jsem. Byla to nějaká malá holčička. Upírala svůj vyděšený pohled před sebe. Podívala jsem se na ni. Zděsila jsem se. Její ruce byly pokryté srstí. Místo nehtů měla drápy. Nohy na tom byly stejně. Ty drápy vypadaly jako od kočky. Tenké, ale ostré a nejspíš zatahovací. Poklekla jsem k ní.
Bella: Co se ti stalo?
Holčička: Budoucnost se stala. Malá osoba začíná se stávat zvířetem. Člověk je zvíře. Budoucnost je nenávist. Já jsem výplod toho.
A začaly jí zářit oči. Oslnilo mě ostré světlo. A pak, když světlo polevilo, holčička tu nebyla. Co se to se mnou děje? Rychle jsem šla do jídelny. Alex už tu seděl u stolu. Jakmile mě zahlédl, usmál se. Ale když si všiml mého výrazu, jeho úsměv se změnil ve starostlivý pohled.
Alex: Bello? Co se děje?
Bella: Vidím divné věci. Asi se mnou něco je.
Alex: Zavolám doktora.
Po hodinové prohlídce doktorka stále nevěděla, co se mnou je. Až poté na to přišla. Ale Alexe poslala pryč.
Doktorka: Bello. Ty jsi nejvyšší přeměňovač, že?
Bella: Ano.
Doktorka: Tohle je součást tvé moci. Vidět minulost, současnost i budoucnost. Máš hodně vlastností a velkou sílu.
Dostala jsem strach.
Doktorka: Nemusíš se bát. Nic to není. "Záchvaty" trvají jen chv��li. Můžeš být naprosto klidná.
Bella: Dobře.
Doktorka: Tak já půjdu. Měj se dobře.
Bella: Vy také.
A odešla. Alex se mě vyptával, ale já neměla náladu na nikoho. Zalezla jsem do Alexového pokoje a zamkla se. Strach jsem cítila až do morku kostí. Dělo se něco špatného. A já nevěděla co. Doufám, že na to brzy přijdu. Lehla jsem si na postel. Teď jsem potřebovala vypnout. Usnula jsem....
Probudilo mě bouchání na dveře.
Alex: Bello? Jsi tam?
Bella: Jo.
Alex: Odemkneš? Prosím?
Pouze jsem mávla rukou a dveře se odemknuly. Nechtěla jsem vstávat. Alex ke mně přišel a pohladil mě po vlasech. Lehl si za mnou. Byla jsem ráda, že tu je. Ale spánek mě znovu přemohl...
Hlas malé dívky: Můj život mě táhne dolů, umřít se mi chce. Každý, kdo mi ublížil, padne. Pomsta čeká. Temnota je všude.
Vešla jsem do pokoje. Moje sestřička zpívala něco nehezkého. Ta slova se mi nelíbila.
Bella: Stello? Copak to zpíváš?
Stella: Píseň pomsty. Všichni mi ubližují. Chci ty lidi zničit.
Bella: Ale to není správné.
Stella: I ty jsi mi ublížila. Já teď ublížím tobě.
A ohnala se po mě. Trefila mě do obličeje. Bolelo to. Rozbrečela jsem se. Dovnitř vtrhli rodiče. Sestřička dostala domácí vězení. A já se jí bála. Byla jiná. Zlá. Temná. Jako přeměňovači s černou magií...
S trhnutím jsem se probudila. Tohle už nemohla být náhoda. Vedle mě stále ležel Alex. Spal. Byl tak sladký. Kdybych ho vzbudila, asi by mě pryč nepustil. A proto odejdu sama. Přešla jsem do svého pokoje a proměnila se v leoparda a vyskočila zase z okna. A začala jsem utíkat. Přeměnila jsem se na vlka. A utíkala jsem dál. Po celém lese. Cítila jsem svobodu a sílu. Zastavila jsem se až u malého jezera. Napila jsem se z něj. Bylo mi povědomé. Ale odkud? Šla jsem dál a dál. Nakonec jsem přišla před nějaký palác. Vypadal opuštěně. Ale byl krásný. Vešla jsem dovnitř. Vše bylo zaprášené a zanedbané. Ze stěn a stropů visely pavučiny. Ten palác mi byl povědomý. Uslyšela jsem známý hlas. Alex. Volal mě. Vyběhla jsem ven a přeměnila se na člověka.
Alex: Bello, roli jsem se bál. Co tu děláš? Tohle není bezpečné místo.
A divně se na ten palác podíval.
Bella: Promiň. Šla jsem si provětrat hlavu a narazila na toto.
Alex: Ach Bello. Pojď sem.
A objal mě. Nakonec mě začal vést zpět k sídlu. Bylo zajímavé, že stačilo jít rovně. Jakoby někdo tyto budovy postavil v jedné rovině. Když jsme vešli do sídla, poslal mě do jeho pokoje se umýt. Vešla jsem a svlékla se. Napustila jsem si horkou vanu a vlezla do ní. Umývala jsem si i hlavu. Byla jsem plná energie. Ten palác byl nádherný. Přitahoval mě. Ve vaně jsem ležela dlouho. Vodu jsem neustále oteplovalo, aby nezchladla. Dovnitř vešel Alex. Jakmile vešel, snažila jsem se zakrýt všemožnými způsoby, ale bylo to zbytečné. Alex se svlékl a vlezla si za mnou. Sedl si do vany a mě si dal na klín. Opřela jsem se o jeho hruď. Bylo to příjemné. Nádherně voněl. Objal mě.
Alex: Co bys řekla na menší dovolenou? V přírodě, jen my dva, žít chvíli na divoko.
Bella: To by bylo bezva!
Alex se zasmál.
Alex: Tak dobře ty moje trdlo. Vezmu tě na dovolenou do přírody. Budem si sami lovit, spát pod širákem a milovat se všude možně.
Při tom posledním jsem se začervenala. Alex se pousmál a svou hlavu položil na moji. Byla jsem v sedmém nebi. On mě pak začal líbat na krku.... A opět konec znáte....